Období otázek se u dětí projevuje nejčastěji v rozmezí druhého a třetího roku věku, kdy rodiče slýchávají pořád dokola souhrn otázek, na které je třeba odpovědět. Pro někoho jde o nejděsivější období s hrůzostrašným slovem, opakujícím se i stokrát denně. Pro jiné je to čas všechno svému potomkovi ukázat, vysvětlit a neustále něco objevovat. Prostě a jednoduše řečeno, nezbývá nic jiného, než se obrnit pořádnou dávkou trpělivosti a dítěti odpovídat.
Již kolem druhého roku dítě bude chodit s jednoduššími otázkami typu, proč chlapci mají pindíka a děvčata ne. Toto období zkoumání vlastního i jiného těla nesou někteří rodiče těžko a často neví, jak odpovědět. Najdou se i tací, kteří jdou na dítě férově a přímo, protože napořád jej obcházet s čápem a vránou také nelze. Stačí přitom jednoduché a prosté odpovědi. Důležité je ale vystihnout tu správnou odpověď a neokřikovat dítě, že je moc zvídavé a ptá se již po šesté během hodiny na tu samou věc. Zvolit vysvětlení úměrné jeho věku a samozřejmě chápání, je zcela na prvním místě. Velké mínus, pokud rodič provede úhybný manévr v přívalu otázek, se na dítěti může podepsat. Raději stokrát odpovědět, i když pokaždé jinak, než se za několik let trápit vysvětlováním, proč tomu tedy tak je a jak to chodí.
To samé platí i ohledně Vánoc a Ježíška. To, že dárky hodným dětem nosí právě Ježíšek, je ta nejkrásnější lež, za kterou se nikdo nemusí stydět. Rozzářené oči u vánočního stromečku jsou tou největší obhajobou. Otázky typu, kde Ježíšek všechny ty dárky bere, jak je zvládne rozvézt a jestli opravdu Ježíšek existuje, tomu všemu musí rodiče čelit. Kolem šesti let věku dítěte nabere tohle všechno jiný směr, dítko se bude ptát razantněji a s větší intenzitou, protože jeho cílem je dostat na danou otázku onu správnou odpověď rychle a stručně. Obvykle už to napoví, kterým směrem se ubírat v odpovědích. Je těžké zvídavé a bystré dítě obelhávat Ježíškem, když ze všech možných médií, reklam i internetu se na něj hrnou kampaně na Vánoce.