Dýchání zdiva
Velmi rozšířený mýtus o nepropustnosti zaizolovaného zdiva se šíří ve společnosti jako epidemie. Měli bychom si však objasnit základní pojmy o zdivu, tedy o cihle, tvárnicích a betonu. Ty totiž samy o sobě, včetně vápenných omítek a sádrokartonu, propouští pouze 5 procent vzduchové hmoty. Ve skutečnosti tak v nezatepleném domě k výměně vzduchu prakticky nedochází vlivem zdiva, ale pouze větráním otevřenými dveřmi a okny, případně klimatizací, digestoří a rekuperační jednotkou.
Podstatné je tedy zajistit dostatečné větrání v průběhu dne a zejména při spánku v ložnici, a to otevíráním oken a výměnou vzduchové hmoty za čerstvý vzduch. Izolace z polystyrenu má na tato fakta opravdu zanedbatelný vliv.
Plísně
Vysrážená voda a tvorba plísní je dalším údajným důvodem, proč od tohoto materiálu upustit. Ve skutečnosti to však bývá naopak. Tzv. kondenzační zóna se u vnější izolace posouvá směrem ven, uvnitř objektu na stěnách je tím pádem vyšší teplota, která se neblíží rosnému bodu a proto tu ani nemůže dojít ke srážení vodní páry. Plísně se mohou vytvářet pouze u vnitřních izolací, kdy je kondenzační zóna již uvnitř domu, a také u oken a dveří, které jsou nesmyslně utěsněné silikonovými vycpávkami, a kde se také minimálně větrá.
Trvanlivost materiálu
Na začátku devadesátých let, kdy se s polystyrenem na fasádách začínalo, se šířila na veřejnosti fáma o postupném rozpadu desek pod fasádou, drolení a poškození omítky. K tomuto jevu někdy skutečně docházelo, a to v souvislosti s nevhodně zvoleným pracovním postupem. Materiál může degradovat jen při vyšších teplotách nad 80 stupňů a při kontaktu s organickými rozpouštědly. Většina stavebních firem však dbá na správné postupy a s tímto problémem se již prakticky nesetkáte. Potvrdila se i dlouhodobá trvanlivost, kdy k degradaci polystyrenu a k jeho úplnému rozpadu nedojde ani za několik desítek let. Taková fasáda vás tedy s největší pravděpodobností přežije.